Milostná hra rajek (18.)

I ostatní rajky mají ozdobná péra na nejrůznějších částech těla. Péra rajek se liší nejen barvou, ale i tvarem. Ptáci je vztyčují podkožními svaly. Samci chtějí dokonalými, zářivými ozdobnými péry připoutat pozornost samiček. Proto se jimi chlubí jen v době rozmnožování.

Milostná hra rajek připomíná spíše módní přehlídku. Zpočátku se setkávají samci a samice na zvláštních místech; ornitologové jim říkají „taneční parkety“. Na pečlivě vyčištěných místech uprostřed lesa předvádějí samci samičkám své dokonalé peří. V nenásilných soubojích o přízeň rajčích dam zvítězili vždycky ti ptáci, jejichž ozdobná péra byla nejkrásnější. Doba páření, kdy se péra samců rozvinou do největší nádhery, přichází na většinu území Nové Guineje v prvé polovině roku. Když pomine čas lásky, samci svá nádherná péra takřka ztratí. Proto loví Papuánci rajky v čase jejich milostných dobrodružství.

Rajčích samců bývalo na Nové Guineji víc než samiček. Ale nelítostné zákony trhu zasáhly i do přírodního běhu. Protože lovci zabíjeli vždycky jen samce, došly na některých místech věci tak daleko, že samičky, místo aby si při slavnostních přehlídkách na „tanečních parketech“ samce vybíraly, teď zoufale hledají a volají zbylé, nepolapené samce, nechtějí-li zůstat samy, nechtějí-li být předstiženy hbitějšími sokyněmi.

Obyvatelé Moluckých ostrovů, Malajci a v jejich službách i Papuánci lovili rajky už v čase první Magalhaesovy plavby. Ale teprve evropská móda druhé poloviny osmnáctého století se stala rajkám osudnou. Dámy na celém světě začaly zdobit své klobouky rajčím peřím. Celou Evropu, přesněji řečeno její dámskou polovinu, zachvátilo módní šílenství, honička za nejkrásnějšími, nejnevídanějšími rajčími péry. Zdálo se, že tato nejkrásnější ptačí čeleď skončí na kloboucích našich prababiček. V Evropě brzy vznikly velké firmy, které se specializovaly na dovoz rajčích kožek. Zvláště dva muži vynikli v tomto nedůstojném obchodě: Holanďan Duivenbode a pařížský obchodník Mantou.

V prvních letech našeho století dosáhl dovoz rajčích kožek vrcholu. V roce 1910 bylo do Evropy dopraveno už sto tisíc kožek. Pařížští a amstrdamští obchodníci, kteří sami nikdy Novou Guineu nenavštívili, nacházeli v zásilkách běžných druhů vždy několik kožek neznámých exemplářů, které nedokázali zařadit. Ornitologové tak „podle per“ znali více než patnáct druhů rajek, které nikdy žádný badatel nespatřil živé.

Vyhledávání „známých neznámých“ se věnovaly desítky ornitologů. Mezi nimi brzy vynikl jeden, jehož bych byl nikdy v této učené společnosti nehledal, lord Rothshild. Miliardář Rothshild, který shromáždil nejbohatší sbírku rajek, hledal do své proslulé kolekce exempláře druhů, které byly zatím známy jen podle kožek.

Do země lidí Kayaka u Baiyer River, kde byl později nalezen skutečný rajčí ráj, začali první běloši pronikat teprve v padesátých letech. Rothshild se za svého života mnoha nových objevů nedočkal. Později se ukázalo, že tyto vášnivě hledané vzácné druhy rajek nejsou ve skutečnosti žádné další samostatné exempláře, ale kříženci už známých druhů. Počet druhů rajek, které do té doby ornitologické přehledy uváděly, musel být podstatně zredukován. Nejspolehlivější monografie věnovaná rajkám – práce australského profesora dr. Iredalla – označuje toto „snížení počtu druhů“ ze nejostudnější prohru v dějinách ornitologie. Dnes Iredall uvádí třicet pět druhů rajek, druhý vynikající znalec ptactva Oceánie, Američan Mayr, třicet devět. Všechny ostatní jsou kříženci.

Možná že ještě před padesáti lety existovaly i některé jiné druhy rajek, ale ještě než je odborníci stačili zaznamenat, skončili ptáci definitivně svůj život na kloboucích dam. Naštěstí je ženská móda vrtkavá, a tak po první světové válce rajčí peří z dámských klobouků vymizelo.

Ve dvacátých letech byly rajky ve všech správních oblastech tehdejší australské Nové Guineje prohlášeny za hájené ptactvo a jejich lov byl omezen. Zákaz nebyl úplně dodržován. Evropští osadníci, kteří museli po založení plantáže čekat celých osm roků na první sklizeň kokosových ořechů, směli si v dřívějších letech doplňovat své příjmy lovem rajek.

Dnes se však ptáci zase vrátili na mnohá místa pobřeží. V horském vnitrozemí lovili dříve jen příslušníci místních papuánských skupin, a tak se zde, v povodí řeky Baiyer, tento pták zachoval. Ačkoli je „Rajčí řeka“, Baiyer River, přírodní rezervací, loví Papuánci skupiny Kayaka rajky i tady stejně intenzívně jako dřív. Někteří zkušení Papuánci loví rajky rukama, častěji však používají k lovu luků. Dokáží bezpečně zasáhnout ptáka na vzdálenost více než padesáti metrů.

Už první běloši nepochybovali, že krása, půvab a vznešenost rajky svědčí o nadpozemském, rajském původu. Na ráj je možné nevěřit. Ale rajskou nádheru ptáků od rajčí řeky jsem poznal na vlastní oči. A proto ji rád a přede všemi dosvědčuji.