Ságo (32.)

Palma Metroxylon sagu je nejstarší zdroj potravy a hlavní plodina nížin. Nová Guinea je původní domov sága s největší jeho plochou na světě. Sklizeň je ze všech plodin nejméně pracná, palmy se nemusejí sbírat, není třeba se o ně starat, v močálech roste ve shlucích. Teprve za tři roky vzniká kmen se škrobem na růst květu, který ohlašuje smrt palmy. U Korowajů nepřijde nic nazmar. Kůra je dobrá na podlahu, listy slouží jako stěny chýší i došky střechy. Trny jsou oblíbené šperky, které trčí z dírek nosu. Lahůdky křehkých výhonků nadělují nejjednodušší kalorie. Ve starých palmách se usazují ságoví červi. Nosorožík, tank mezi brouky, klade svá vajíčka do kmene a jeho larvy jsou ceněnou pochoutkou (bílkovinovou). Pro obřadní účely se porazí mladá palma, nadělají se do ní díry a nechá se jako inkubátor pro larvy brouků. Za měsíc se sbírají tlusté larvy. Jí se syrové nebo zapečené v plackách ze ságové mouky. Larvy jsou delikatesou, základem každé obřadní hostiny. Sklizeň sága je jednoduchá, nádoby i naběračky se zhotoví na místě. Muži porazí strom, oklestí velké trny a odstraní kůru, aby se dostali ke dřeni. Ta se rozmělní, protlačuje sítem z listí a vymývá ve vodě, ženy dělají ze ságových listů koryta. Usazením se odděluje škrob, těžší ságo klesá na dno. Bílý nebo růžový škrob plní košíky ze ságových listů. Získat metrák škrobu trvá rodině asi dva nebo tři dny. Škrob se brzy kazí a dostává kysele mléčný zápach, proto se někdy skladuje pod vodou. V západních oblastech si dávají s úpravou sága práci. Ságová hmota se plní do dutin rákosu i bambusů, kde se nechá dozrát jako zásobárna na horší období. Ságo se připravuje na mnoho způsobů. S horkou vodou se jí jako lepkavá kaše. Při pečení v ságových nebo banánových listech jsou přísadami rybičky a drcená semena. Ságové těsto se míchá s pochoutkami ještěrek a mravenců, celý „sendvič“ se opéká. Naše skromná brambora s přehledem ságo zastíní. Korowajové by se jej ale nevzdali o nic snadněji než my knedlíků, Francouzi baget nebo Javánci rýže.

Bez měkké dřeně by pomřeli hlady.

RVAČKA
Po příchodu do Yanirumy nás pohlcuje noční slavnost, vesnice se topí v tanečním reji. Zpěv a bojové výkřiky nás hází do rozpolceného stavu mezi nadšením a mrazivým strachem. Masa těl se valí tam a zase zpátky, domorodci se pohybují jako v transu, obličeje zastřely cizí výrazy. Alkohol zde neznají. Může za to kouření, nějaká jiná droga nebo je to jen síla rituálu? Pohyby jsou podmanivé, něco mi běhá po zádech. Nečekal bych tak silný zážitek právě tady. V působivé tečce příběhu stromových lidí má prsty náčelník Sapuru. Se sháněním lodě nám ale moc nepomůže, je to na nás. Chceme se plavit do Basmanu a pokračovat po řekách do Senga a dál až k moři. Po několika dnech snažení máme loď, tři pádla a tyč, poplujeme sami. Mává nám celá vesnice, bukanýrskou plavbu prověřuje první zákruta. Tečou mi slzy po tvářích, vracejí se záchvaty smíchu, pubertální nemoc gymplu. Od té doby jezdíme na vodu, ale s vydlabaným dřevem nemáme zkušenosti. Podle toho to vypadá, trefujeme se do pahýlu stromu, kmen klouže po kmeni a pak už to jde rychle. Záď klesá pod vodu, příď vyjíždí vysoko vzhůru, ve vodáckém slangu jsme se udělali. V poslední chvíli zachraňujeme bagáž, těžknoucí batohy taháme do bláta měkkého břehu. Jako zázrakem nic neuplavalo. Těžkou loď z tlaku vodního proudu nedostaneme, metráky váhy nedokážeme vyprostit. Když nevíš, co s míčem, dej gól. Když nevíš, co s autem, zatrub. Když nevíš, co slodí, zjeví se domorodec. Zachraňuje naši bezvýchodnou situaci, ostrou mačetou odsekává pahýl, loď je volná, jen ji vylít a opět zprovoznit. Nápor vodní masy přežil Nautilus bez úhony, máme mít radost? Co s námi provedou horší úseky?

Do lodi přibíráme dva chlapíky, ale byla to od nich jen lest, prchají s našimi penězi. Bojůvky mi jsou protivné, představa, že bych se přihlásil do kurzu juda, je absurdní. Nechat se ale hloupě okrást? Ne! S bližším lumpem se pouštím do křížku. Naše těla se zmítají ve vodním souboji, daří se mi podvodníka dostat, kam patří, pod vodu. Za vítězství platím utrženým přívěskem jing jang, odplavaným šátkem a krvavými jizvami nehtů na zádech jak po ďábelském milování. Polovinu peněz jsem vybojoval zpět, druhá půlka utekla.

K plavbě nás vyprovází hrozící pravice. Není to dojemné mávání!